Teorie užitku
Publikováno 01.12.2011 v 13:32 v kategorii matematika v ekonomii, přečteno: 677x
TEORIE UŽITKU
Kardinalistická verze považuje utilitu za přímo měřitelnou, kardinální veličinu. Je možné sestrojit křivku celkové utility TU a mezní utility MU, přičemž funkce celkové utility má degresivní charakter - zákon klesající mezní užitečnosti
Od určitého množství spotřebovaného statku může být TU klesající a tedy MU záporná. Tento bod je bodem nasycení
Mezní utilita vyjadřuje
· sklon křivky TU v daném bodě
· okamžitou rychlost poklesu užitečnosti.
Křivka TU je rostoucí a konkávní, proto je křivka
MU pozitivní a klesající. Funkce MU je 1. derivací funkce TU.
Ordinalistická verzeje založena na tom, že nejsme schopni měřit užitek, pouze jej srovnávat a porovnávat.
Jednotlivé kombinace q1 a q2 , které dávají stejný užitek U vytváří na ploše 
vrstevnice tzv. Edgeworthovy linie stejného užitku
indiferenční křivky nám vytvoří vždy pro konkrétní případ indiferenční mapu.Šipkami znázorňujeme směr preferencí.
Indiferenční křivky
· mají negativní sklon, jsou klesající (jejich sklon vyjadřuje mezní míra substituce)
· nemohou se protínat
· každým bodem grafu procházínějaká indiferenční křivka
· obvykle jsou konvexní
Sklon indiferenční křivky
Směrnice je záporná, závisí na poměru mezních užitků 
statku q1 a 
statku q2. Sklon indiferenční křivky je mírou relativních mezních užitků statků neboli substitučních podmínek, za nichž by při velmi malých změnách byl spotřebitel ochoten zaměnit poněkud méně jednoho statku za o něco více jiného.
Komentáře
Celkem 0 komentářů